Deník

Novinky!

Včera v 19:02 | Marie
Ahoj!
Po opravdu dloooouhé době vám píši článek o novinkách, které se udály v průběhu pár týdnů. A že jich je! Teď doufám, že to nebude znít jako vychloubání, ale prostě se o to s vámi musím podělit.

Imagine Dragons

24. dubna 2018 v 13:00 | Marie
Ahoj všichni, asi se divíte, co toto bude za článek, protože se celkem odchyluje od mých běžných témat, ale díky Lenče, která o článek o koncertě projevila zájem, jsem se rozhodla, že to sepíšu. Momentálně mám taky dost času, jelikož jsem nemocná. Jojo, ve čtvrtek mě trochu bolelo v krku, v pátek to bylo horší, ale do školy jsem šla. Zase rychle odešla, protože se mi udělalo fakt zle :D . No, včera vše ustalo, ale i tak jsem zašla za doktorkou a ta mi řekla, že mám streptokoka, takže dobrý xD.
Ale jdeme na článek.

Prázdniny v plném proudu!

28. července 2017 v 10:25 | Marie
Ahoj všichni!
Doufám, že si všichni užíváte léto. Nebo tedy aspoň to, co údajně léto má být, protože mně tohle přijde jako podzim... Nechápu.
No nic, řekla jsem si, že bych se s vámi už měla podělit o to, co je u mě nového a že toho docela je. Takže si udělejte pohodlí a pusťte se do čtení, protože to bude vážně stát za to... Rozpačitý

Z mého života...

25. února 2017 v 16:38 | Marie
Ahoj čtenáři,
tak jsem se po delší době odhodlala napsat článek o něčem jiném, než knihy. Myslím si, že by to mohla být vcelku příjemná změna pro ty, kteří zas tak moc knihy nemilují :D

Že bych žila aktivněji?

22. srpna 2016 v 19:33 | Marie
Ahoj moji milí, jak se dnes máte? Já úplně skvěle, vlastně celý můj dnešek byl takový hodně v pohodě a moc jsem si ho užila. Chcete vědět jak? K tomu se hned dostaneme Usmívající se.

Pohodový prázdninový den

21. srpna 2016 v 19:54 | Marie
Ahoj milí návštěvníci. Jak se máte? Dneska ráno jsem s podivem zjistila, že přes noc asi trošku pršelo, jelikož bylo zataženo a venku pořád trošku mokro.
No, protože takhle nějak bylo celý den, rozhodla jsem se se ségrou kouknout na horor Čarodějnice. Ten film bych snad ani jako hororem nenazvala, nebyly tam žádné lekačky, nebo tak nějak, spíš to bylo takové to mysteriózní téma. Asi v polovině mě ten film přestal bavit, ale byla jsem pevně rozhodnutá to dokoukat, jelikož mě to prostě zajímalo Smějící se.
Budu upřímná, konec už byl možná trošku moc, ale jak říkám, bylo to svým způsobem vážně zajímavé, protože to nebylo takové to tisíckrát omleté téma domů hrůzy.
Když film skončil, napadlo mě, že bysme si mohly zahrát nějakou deskovku. Tak jsme vytáhly Staré pověsti české, ale bohužel jsme zjistily, že jsme ztratily návod, tak jsme zkusily snad všechno Smějící se. To nám zabralo pár hodinek, ale báječně jsme si to užily Nevinný.

No, asi v pět odpoledne jsme zašly se psem na procházku a při té příležitosti se rozhodly, že se stavíme u Sagyho a uložíme ho do boxu.
Beníka jsme přivázaly venku a šly chytit Sagyho. Pro jistotu jsme si vzala suchý chleba, aby se chytal lépe. Došly jsme na louku a Sagy - jako vždy - stál u plotu a nechal se hladit od lidí. Mno, vadí mi to, ale řekni koni nechoď tam.
Došla jsem až k ohradě, ale Sagy je prostě blbec a dělal si ze mě opět dobrý den. Otočil se a tryskem s vyhazováním se rozeběhl přes louku ven. Doběhl na druhou louku, ale ani tam se ode mě nenechal chytit. Jenom mě okradl o všechen chleba, lumpSmějící se. Takhle jsme ho naháněly asi 15 minut. Nakonec se zastavil u koz, kde jsem ho odchytila a jednu mu ubalila, pak se konečně srovnal. Doufám, že ho tyhle blbosti přejdou Smějící se. Poté mu ségra vyčistila box a já si vzala na starost jeho. Nakonec jsme mu zkontrolovaly vodu a já mu hodila trochu posečené trávy.
No a teď sedím doma a koukám na Simpsonovy a co vy? Co jsme dělali celý den? Usmívající se







Nové začátky? Asi ano...

17. srpna 2016 v 13:59 | Marie
Tak moji milí a myslím, že tady máme konec mé prokrastinace a již v nadpisu zmíněné nové začátky! Chcete vědět, proč? Odpověď je velmi jednoduchá. Včera jsme si se Sagym a ségrou vyrazili na vyjížďku. A jak, že to dopadlo? Podívejte se sami Usmívající se

Letní poflakování

16. srpna 2016 v 17:20 | Marie
Ahoj všichni. Jak jste si mohli všimnout, máme tady půlku srpna, ale ještě není vůbec nic ztraceno! Právě naopak, můžeme udělat věci, ke kterým jsme se ještě nedostali. Například já už pomalu začala s odbouráváním té mé prokrastinace. Pokud jste nečetli článek, kde jsem vše objasnila, tak klik sem.

Ach, ta prokrastinace

14. srpna 2016 v 14:19 | Marie
Jak je nám známo, prokrastinace je prostě odkládání. Ať už odkládání nějaké činnosti, povinnosti,... těch věcí může být milion. Řekli byste o mně, že prokrastinuji? Ne, neřekli byste nic, protože mě neznáte dobře. Ale ano, já prokrastinuji sakra hodně Nerozhodný. Ale proč o tom píši? Koukněte dál

Když čekám na zázrak

12. srpna 2016 v 22:48 | Marie
Nebudu vysvětlovat, co znamená nadpis. Myslím si, že to dost zjevné, když se podíváme na počty komentářů, které se nachází pod články, s nimiž jsem si dala práci a jež jsem vydala. Ano, zamrzí to, ale já si musím říct: a není to to, co jsi od toho čekala? Nečekala jsi, že si sem "vyleješ srdíčko", někdo si to možná přečte, bye a jedeme znovu? Není. Jak tak bohužel sleduji, tak se musím ptát znovu: Co dělám špatně? Snažím se jako každý, snažím se o to, aby mě někdo vyslechl a pokud možno, abych aspoň tady nebyla sama, abych získala aspoň pár 'vymodlených' věrných čtenářů, co budou hltat každý můj článek a budou čekat, kdy se opět vrátím, abych se vypsala. No, snaha je mi na nic, jak tak koukám.

***
Každý den se snažím přemýšlet nad tím, co bych měla napsat, co by mohlo zaujmout, cokoliv, co by mi sem přitáhlo aspoň jednoho jediného človíčka, se kterým bych se mohla podělit o moje každodenní zážitky apod. Jenže žádný človíček nepřichází, čas ubíhá, vůle slábne. Ano je to tak, bez odezvy se i chuť psát ztrácí. Znovu se musím obhájit a to tak, že ano, je to přece jen počítač, lidi, které neznám, realitu mám tady, ale ten výhled, který se mi tu nabízí je celkem zašedlý. Přiznejme si, i ten, kdo si zakládal blog s tím, že se potřebuje jen vypsat, nakonec zatoužil aspoň po jedné osobě, která by to četla a pochopila ho. A to samé se stalo se mnou. Čekala jsem, čekám a čekat budu. Však, co jiného mi zbývá, že?

***
Nečekám, že po zveřejnění tohoto článku se mi sem nahrnou davy lidí, to opravdu ne. Jen prostě toužím po čtenářích, protože nevidím žádné.
 
 

Reklama