Imagine Dragons

24. dubna 2018 v 13:00 | Marie |  Deník
Ahoj všichni, asi se divíte, co toto bude za článek, protože se celkem odchyluje od mých běžných témat, ale díky Lenče, která o článek o koncertě projevila zájem, jsem se rozhodla, že to sepíšu. Momentálně mám taky dost času, jelikož jsem nemocná. Jojo, ve čtvrtek mě trochu bolelo v krku, v pátek to bylo horší, ale do školy jsem šla. Zase rychle odešla, protože se mi udělalo fakt zle :D . No, včera vše ustalo, ale i tak jsem zašla za doktorkou a ta mi řekla, že mám streptokoka, takže dobrý xD.
Ale jdeme na článek.

To, že Imagine Dragons přijedou do Prahy, se vědělo už před Vánoci. Jasně, že jsem na ně chtěla hned jít, ale nějak jsem ty lístky neřešila. Až když jsem začala o tohle debatovat s přítelem, řekl mi, že jsou všechny vyprodány, takže máme smůlu. Ale co, tak příště, řekla jsem si. No, to jsem ještě nevěděla, co na mě chystá na Vánoce. Jirka si pro mě připravil úplně úžasný dárek, kromě Mléka a medu a úžasného plyšáka - koníka, stihl koupit ty lístky. Navíc to přede mnou zvládl udržet v tajnosti. Prý to objednával hrozně rychle, takže ani moc nepřemýšlel, na co klikal, i přesto ale vybral podle mě jedno z nějlepších míst. Měli jsme stání. Sice ne přímo u pódia, ale i tak to podle mě byl takový zlatý střed.
Pomalu se blížil den koncertu. Byla jsem strašně natěšená. Ke všemu jsme 16. 4. ve škole měli studijní volno, takže jsem přes den lítala po nákupech a tak s mamkou a vlastně se upínala jen k tomu večeru
Abych to neprotahovala, tak se přesuneme před samotnou O2 arenu. Když jsem tam s přítelem přijela, bylo už tak půl hodiny po "otevíračce", ale moc lidí venku nestálo, ani u rámů a turniketů, kde jsme prošli tou klasickou bezpečnostní prohlídkou. Ačkoli jsem se bála, že když už je po sedmé, uvnitř to bylo ještě skoro prázdné. Takže jsme sice nestáli přímo u zábradlí, co oddělovalo stání u pódia a stání, ale také jsme k němu neměli daleko. To čekání do osmi, kdy měla vystupovat předskokanka K. Flay, bylo docela zdlouhavé, ale nějak to uteklo. Abych pravdu řekla, K. Flay jsem nikdy neslyšela a už asi nikdy neuslyším. Ne, že by se mi to vysloveně nelíbilo, ale na to, že jí je 30, nebo kolik, tak hlas měla naprosto příšerný, pardon, ale je to tak. připadalo mi to jako skřehotání a občas i mimo tón :D .
Po hodině to ukončila a my čekali ještě tak 15 minut, než se pódium připraví pro Imagine Dragons.
Ti nastoupili úplně úžasně. Jentak pro info, nějaká videa mám, ale dám vám sem jen fotky. Ono to stejně není moc kvalitní. Takže po cca dvouminutovém intru se konečně objevili oni a začala ta pořádná show. Imagine Dragons měli odzpívat svou desku Evolve, která díky bohu obsahuje mé nejoblíbenější písničky od nich, což je třeba Gold, Whatever it takes, Thunder, Radioactive a další. Jak jsem řekla, místa jsme měli relativně dobrá, takže největší problém pro takového mrňouse, jako jsem já, byli vysocí lidé, ale to se nějak protřídilo.
Po asi třičtvrtině koncertu se skupina přesunula na proizorní pódium na druhém konci arény, což mě trošku nač´štvalo, protože jsem neviděla vůbec nic, navíc, jak se cítili ti, kteří si připlatili za to stání u pódia, že jo. Naštěstí tam odehráli tak 3, nebo 4 písničky a zase šli zpět. Ale tak aspoň je viděli i ti, kteří stáli úplně vzadu, no :D. Bohuže, jak kapela procházela kolem, strhla se lavina lidí, kteří si mysleli, že se přes půlku toho stání dostanou až ke krají a třeba je uvidí, nebo si na ně sáhnou, nebo tak. Chytří věděli, že ta šance je minimální a tak téhle situace využili, aby si chytli lepší místa (jo, využila jsem toho i já a Jirka, kterýho jsem táhla s sebou, protože ho ten dav táhl k hrazení xD) .
Samotný koncert byl krásně doplněn různými efekty, jako jsou konfety, balónky, takový ten tryskající kouř (nejsem takový znalec, tak mě za to neukamenujte :D ) a také světelné efekty.
Díky tomu všemu se v aréně vytvořila ta pravé atmosféra a tak Radioactive odzpívali hlavně fanoušci, aspoň se mi to tak zdálo, protože skoro nic jiného jsem neslyšela.
Kromě úžasného Dana Reynoldse, který si mimochodem po první čtvrtině sundal tričko, je nutné uznat i skvělá a energií nabitá sólíčka kytaristy Wayna Sermona a baskytaristy Bena McKeeho.
Celý koncert proběhl hladce a bez problémů, dokonce i opouštění arény se obešlo běz tlačenic.
Já můžu říci, že jsem jen a jen ráda, že jsem tam mohla být, a určitě se těším na nějaké příště.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 24. dubna 2018 v 13:24 | Reagovat

Občas je poslouchám, koncert musel být podle tvého vyprávění vážně skvělý :-)

2 Leník Leník | Web | 24. dubna 2018 v 15:08 | Reagovat

Děkuji moc za napsaní článku! Udělalo mi to velkou radost :). To muselo být skvělé překvapení! To je dobrej, že se neprořekl :D. Určitě to byl úžasný zážitek :), moc hezky sepsané.
PS: Brzy se uzdrav <3!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama